Bible definuje tělo Kristovo jako ty, jejichž hlavou je sám Ježiš Kristus:
Ef 4:15-16 Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus, z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.
Pavel nás vyzývá, abychom v Něj rostli. To znamená, že stát se součástí Krista je proces, není to automaticky.
Abychom správně porozumněli tomu, co tělo Kristovo je a jaké má vlastnosti, pojďme se podívat na další verše:
Řím 12:4-5 Nebo jakož v jednom těle mnohé údy máme, ale nemají všickni údové jednostejného díla, tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých údové.
Pavel nás vyzývá, ať se podíváme na své vlastní tělo. Snadno zjistím, co je součástí mého těla a co není. Nemůžu rozkázat ruce svého kamaráda, aby se zvedla. Pokud jeho hlava neřekne, aby se zvedla, tak já s tím nic neudělám. Naopak, když chci zvednout svou vlastní ruku, je to otázka velmi rychlého rozhodnutí a má ruka prostě poslechne.
Stejně tak je to s námi v těle Kristově. Ten, kdo poslouchá hlavu na slovo, je součástí Těla. Kdo neposlouchá, není součástí Těla.
1.Kor 12:12 Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má údů, ale všickni ti jednoho těla údové, mnozí jsouce, však jedno tělo jsou: tak i Kristus.
Kristus není jen hlava, ale i tělo. Hlava bez těla netvoří celek, ale až spolu s tělem vytváří konečný produkt, který Bůh zamýšlel. Ovšem jenom pokud s Ním budeme jedno, můžeme přijímat ono pomazání s hůry. Kristus znamená pomazaný.
1.Kor 12:27 Vy pak jste tělo Kristovo, a údové z částky.
Toto vyjádření se dá chápat dvěmi způsoby. Jednak, že ještě nejsme plně tím, čím bychom měli být. Tedy, že ještě rosteme do plnosti Těla, do plné postavy Kristovy, jak je popsáno v Efezským 4. kapitole. A také se to dá chápat tak, že jsme kouskem velkého Těla, které je rozeseto po celé tváři vším Země. Nemůžu tedy říct, já jsem součástí Těla, ale támhleten není, protože není součástí naší církve. Ne! Každý se stává součástí Těla sám za sebe a toto Tělo je neviditelným organizmem rostoucím po celé Zemi.
Ef 5:23 Nebo muž jest hlava ženy, jako i Kristus jest hlava církve, a onť jest Spasitel těla.
Pán nikdy nezamýšlel, abychom nebyli součástí těla Kristova, ale naopak, abychom se skrze nové narození zapojili do práce Ducha Božího, který nás skrze poslušnost naroubuje do těla Kristova. A tak pravá církev bude vždy růst do postavy těla Kristova. Ovšem jen a jenom pokud je hlavou oné církve Ježíš Kristus.
Kol 1:18 A onť jest hlava těla církve, kterýž jest počátek a prvorozený z mrtvých, aby tak on ve všem prvotnost držel.
On vše započal a chce, abychom jej následovali ve všem, aby se plnost Krista mohla zjevit na nás, tak jako se zjevila na Něm.
Kol 1:24 Kterýž nyní raduji se z utrpení mých, kteráž snáším pro vás, a doplňuji ostatky soužení Kristových na těle svém za jeho tělo, jenž jest církev.
Jeho tělo je jistě jeho církví. Na druhou stranu neplatí, že každý, kdo je v církvi, je automaticky součástí těla. Součástí církve je každý, kdo se narodil znovu. Ale součástí těla je jenom ten, kdo je napojen na Hlavu a poslouchá ji. Kdo se odpojuje od Hlavy, odumírá, jako úd, který je odřísnut od těla a tak v něm neproudí krev.
Matematicky řečeno, tělo Kristovo je podmnožinou církve. Je její součástí, ale není tam plné rovnítko.
Kol 2:16-17 Protož žádný vás nesuď pro pokrm, aneb pro nápoj, anebo z strany některého svátku, nebo novuměsíce, anebo sobot, kteréžto věci jsou stín budoucích, ale to, od čehož se stín dělal, jestiť tělo Kristovo.
Neřekl snad Ježíš, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit? (Mat 5,17-18) A že zákon hovoří o Něm? (Jan 5,39) A tady nám Pavel ukazuje, že všechny skutky zákona (jidlo, pití, svátky, svěcení soboty, počítání dnů) jsou jen stínem mnohem vyšší duchovní reality, kterou je tělo Kristovo. Tedy ne jenom Ježíš Kristus, jakožto hlava, ale celé Tělo, které bez Hlavy nemůže existovat.
Celý Nový Zákon vychází ze Starého Zákona. Starý zákon tedy musí hovořit o těle Kristově, i když ten termín tam nenajdeme. Ve starém zákoně najdeme mnoho obrazů, které o Těle hovoří. Je jím např. Noemova archa, zkrze kterou Bůh zachránil svět. Nebo Gedeonova armáda, která vysvobodila Izrael z útlaku temnoty. Ale určitě největším a nejdetalnějším obrazem Těla Kristova je Mojžíšův stánek na poušti. Celá jeho struktura, použité materiály, rozměry a různé detaily obrazně popisují, jak má tělo Kristovo fungovat a co je jeho cílem.
Řím 7:4 Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
Když jsme zapojeni do těla Kristova, umíráme sami sobě, svým ambicím a dokonce pro nás přestává platit zákon. Proč? Protože zapojením do Těla přijímáme Kristův charakter, který vydal sám sebe za druhé a nehleděl tak na sebe. Nechodíme již více podle sebe, ale podle Ducha Kristova. Jasně o tom hovoří tento verš:
Řím 6,3 Zdaliž nevíte, že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v smrt jeho pokřtěni jsme? Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili.
Když jsme tedy vekřtěni do Krista, umřeli jsme zákonu a zákon na námi již více nepanuje. Ještě jasněji je to napsáno zde:
Řím 8,1-2. A protož neníť již žádného odsouzení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, totiž nechodícím podle těla, ale podle Ducha. Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši, vysvobodil mne od zákona hřícha a smrti.
Být v Kristu je specifické místo. Né fyzické místo na zemi, nebo specifická církev, či organizace, ale duchovní stav, ve kterém se můžeme nacházet. Být v Kristu Ježíši znamená, že již nechodíme podle starého člověka (naší tělesnosti), ale jsme vedeni Duchem Svatým:
Řím 8,14 Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.
Bůh chce, abychom všichni dorostli a z dětí Božích se stali synové Boží. Aby se to stalo realitou v našem životě, musíme se zapojit do Těla Kristova.